. Mám za to, Živote, že po sobě necháváš mnoho smrtí; bezpochyby i já zemřel, a to nejméně desettisíckrát předtím..

Listopad 2006


Promiň..

30. listopadu 2006 v 22:19 povídky
Okolí kolem mladé dívky se začalo halit do tmy. Ta tichounce seděla na dřevěné lavičce, která už pomalu začínala plesnivět, a dívala se do dálky před sebou. V hlavě měla za poslední dva roky úplně prázdno, na nic nemyslela, ničím se nezaobírala, jen tiše seděla a dívala se. V tmavé řece před ní se začaly odrážet hvězdy které na tmavě modré obloze vypadaly jako malé plamínky svíček. Dívka se podívala na nebe a po tváři jí rychle stekla horká slza. Nevěděla proč pláče, asi proto že ze sebe potřebovala dostat všechnu tu bolest co se v ní nahromadila. Zhluboka vzdechla a z kapsy u své černé bundy si vyndala krabičku cigaret a zapálila si. Tiše seděla, koukala se na nebe a kouřila. Proč to potkalo zrovna mě?.. Z duhé kapsy vyndala dopis a fotku na které se tajemně usmívala její teď už mrtvá sestra. Lampy které byly od ní asi dvacet metrů se pomalu rozsvítily a vydávaly ospalé, oranžové světlo. Dívka otevřela dopis a přečetla si ho, podívala se na fotografii a vrátila obojí zpět do kapsy.. Její mysle se uvolnila a vzpoměla si na to co prožlila, co se z ní stalo, jak se chovala...


Smutek

30. listopadu 2006 v 16:55 povídky
Na vyřezávané dubové lavici seděla sklíčená postava se skolněnou hlavou, už na první pohled na postavě bylo poznat, že jí něco trápí a že prožívá smutek. Smutek ze ztracené lásky. Daniel se svýma oříškově hnědýma očima zabodával do země a zkoumal každý kousek starých dlaždic. Hlasitě si povzdechl a schoval si obličej do dlaní, chtělo se mu zvracet, smát se, křičet, utíkat, ale byl příliš slabí na to aby jen jedinou věc z toho udělal a proto jen tiše seděl a díval se na zem. Chladnou místností se rozezněl zvuk bod klapajících na dlaždicích. Daniel se ale neotočil ani nezvedl hlavu, nezajímalo ho kdo to je, už ho nezajímalo vůbec nic.

bouřky

28. listopadu 2006 v 20:44 bouřky
Bouřka je zajímavý úkaz na obloze. Vyzařuje z ní energie, ale pro někoho také znamená respekt a strach. Nejčastěji udeří v létě, ale také při studených zimních dnech.


Holocaust

19. listopadu 2006 v 19:59 holocaust
Holocaust. Když se jenom vysloví toto slovo, tak většině lidí přejde mráz po zádech při představě utrpení miliónů nevinných lidí, žen a dětí trpících a umírajících v koncentračních táborech.

jin jang

15. listopadu 2006 v 20:50 jin jang
Pojmy Jin a Jang jsou naprosto vlastní čínskému myšlení. Obě přírodní síly, mužská síla Jang i ženská Jin, vznikly z prajednoty (tachaj-ťi). Z jejich spojení vzniklo pět živlů, které zase stvořili deset tisíc věcí. Již v nejstarších čínských knihách Š' -ťing (Knize písní) a I-ťing (Knize proměn) se mluví a Jin a Jang. "Tady ono zastíněné, tam ono ozářené" (i Jin, i Jang) se píše už v Si-cch', krátkém pojednání připojeném k I-ťing. Rčení můžeme také přeložit podle časového sledu: "Nejprve stín, pak sluneční světlo". V Š'-ťing se se slovem Jin pojí myšlenka na chladné, chmurné počasí, zatímco Jang poukazuje na sluneční světlo a teplo.