. Mám za to, Živote, že po sobě necháváš mnoho smrtí; bezpochyby i já zemřel, a to nejméně desettisíckrát předtím..

Srpen 2007

Trest za pýchu

8. srpna 2007 v 15:51 | Charles Baudelaire |  básničky
Za oněch krásných dob, kdy kvetlo Bohosloví,
žil jistý učenec, jenž přesvědčoval slovy,
a pověst vypráví, že za slavnostní mše,
- když zase promluvil zlým lidem do duše,

Zrádné srdce

8. srpna 2007 v 15:20 | Edgar Allan Poe |  co mě upoutalo
Nervy - ano, mé nervy byly a jsou stále strašlivě rozervány, strašlivě; ale proč chcete tvrdit, že jsem šílený? Choroba zbystřila mé smysly, nezničila je, neotupila. Především sluch jsem měl citlivý. Co se jen šustlo mezi nebem a zemí, všecko jsem slyšel. Slyšel jsem zvuky i ze samého pekla. Jak to tedy, že jsem šílený? Poslouchejte a sami posuďte, jak rozumně, jak chladně vám celý příběh vypovím. Jak jsem vůbec na tu myšlenku připadl, to vám říci nemohu, ale jakmile se mi jednou v mozku zrodila, štvala mne ve dne v noci. Žádný cíl jsem jí nesledoval. Prchlivosti jsem nepropadl. Měl jsem rád toho starce. Nikdy mi neukřivdil. Nikdy mne neurazil. Po jeho zlatě jsem nebažil. Myslím, že to bylo to jeho oko! Ano, to bylo ono! Jedno jeho oko se podobalo oku supa - bleděmodré oko, potažené mázdrou. Kdykoli se na mne upřelo, krev ve mně ztuhla. A tak jsem se pozvolna krok za krokem odhodlával vzít starci život a oka se jednou provždy zbavit.

motta

1. srpna 2007 v 22:57 citáty
Nejsmutnější v životě jsou ty sny, o kterých víme, že se nám nikdy nesplní !!!